Výchova štěněte

Každého novopečeného majitele zajímá, kdy má začít své štěně trénovat a jakým způsobem. Jedna univerzální odpověď neexistuje. Každému psovi vyhovuje jiný přístup. Stejně tak vyhovuje 10 jiných technik 10 různým páníčkům. Je tedy potřeba najít kompromis vyhovující oběma stranám.

Jedna z prvních věcí, které se štěnětem trénuju, je reakce na jméno. Jméno – odměna. Jednoduché, ale užitečné. Co do výchovy podle mě nepatří, jsou fyzické tresty. Představte si, že psa dvacetkrát zavoláte. Nakonec přijde – a vy mu vynadáte, protože to trvalo. Co si z toho odnese? Že přijít k vám nemusí být bezpečné. A to může být průšvih právě ve chvíli, kdy na přivolání opravdu záleží.

Tenhle způsob přemýšlení je potřeba si vštípit. Za chováním psa – i tím, které nás dohání k šílenství – bývá nějaký důvod. Někdy je to stres, frustrace, nuda nebo naše vlastní nečitelnost. Můžeme mít pocit, že se nám pes „mstí“, ale lidskou pomstu bych mu nepřisuzovala. Když mi něco předvede, snažím se nejdřív přijít na to, co se děje. Ne ho automaticky trestat.

Jak tedy na štěně?

Zpět ke štěněti. Co mě se osvědčilo byla práce s obdobím strachu a obdobím zvýšené odvahy psa. První z těchto období prožije štěně ještě u chovatele. Je to mezi 5. a 8. týdnem života. Je to období zvýšené odvahy, kdy štěňata zkoumají a jsou zvídavá. V tomto období by měla projít největší částí socializace. Cizí psy, různí lidé, různé zvukové podněty i jiné prostředí. Nutno pamatovat na to, že s obdobím zvýšené odvahy psa se pojí i snížený pud sebezáchovy.

Na toto období úzce navazuje období strachu, kde vysokým počtem nových vjemů můžeme štěněti naopak uškodit. Trvá cca do 12. týdne života štěněte. Z tohoto důvodu je dobré štěně po příjezdu domů nechat rozkoukat a zvyknout si na domácí prostředí. Dát mu klidně 14 dní, aby si zvykl na chod domácnosti. Návštěvy odsunout na později a nechat štěně sžít s jeho domácí smečkou. Během tohoto období je dobré naučit štěně tomu, aby se uklidnilo, pokud něco hrozně moc chce. Typicky, když před krmením skáče a je nedočkavé, tak vyčkejte než se uklidní a samo si sedne. V tu chvíli mu dopřejte to po čem blázní.

Druhé období zvýšené odvahy vrcholí v pěti měsících života štěněte. Je proto dobré ho od 3. měsíců socializovat. Opět stejně jako v první fázi u chovatele, ale komplexněji. Cizí lidé, cizí psy, dopravní prostředky, ruch města, klid vesnice. Osobně považuji za dost důležité naučit štěně odpočívat. Saarloos je vytrvalý a ledas co zkousne, ale v téhle chvíli je potřeba, aby zakročil páníček a nastavil štěněti režim odpovídající jeho věku a schopnostem. Opět je potřeba dbát zvýšené opatrnosti a myslet napřed. Štěně může narazit hlavou do stromu/nábytku/dveří, nebo spadnout odkudkoliv kamkoli.

Většina majitelů mi potvrdí, že jejich psi začínají "Saarloosovatět" kolem půl roku. S tím se pojí druhé období strachu. 6. - 8. měsíc. Zde je dobré na socializaci a nových vjemech zase trochu ubrat. Věci na které je štěně zvyklé provozujte dál. Nicméně teď je ten správný čas začít se věnovat "výcviku". Štěně už není malá rozjívená kulička, je těsně před pubertou, bývá snadno motivovatelné.

Třetí období strachu je spojené s hormonálními změnami psa. U psů je to typické hlídání a navazuje téměř těsně na období druhé. U fen je toto období spojeno s háráním a feny zešílí. Zvíře rovněž začne rozlišovat na "moje" a "cizí" může se tedy stát, že jim nebudou nutně sympatičtí všichni cizí psy, nebo cizí feny.

Co dělat když se bojí?

Hlavně psa ve strachu nenechávat samotného. Potřebuje vědět, že se na vás může spolehnout. Někdy stačí zvětšit vzdálenost od toho, čeho se bojí, jindy pomůže klidné povzbuzení nebo hra. Pokud zvládá přijímat pamlsky, můžete je využít. Cizí lidi bych ale nenechávala bojácného psa lákat do kontaktu jen proto, aby si od nich vzal ňamku – možnost odmítnout a odejít je stejně důležitá.