Raná socializace štěňat

V rámci odchovu štěňat s nimi pracuji s respektem k jejich přirozenému vývoji a jednotlivým vývojovým fázím. Vycházím z let prověřených, odborně popsaných přístupů a zároveň ze zkušeností chovatelů vlčáků (wolfdogů) z různých koutů světa.

Nenajdete tu univerzální návod, co přesně dělat v který den. Spíš vás provedu tím, co moje štěňata před odchodem do nových domovů zažívají, s čím se setkávají a proč tomu věnuji takovou pozornost.

U saarloosova vlčáka to pro mě platí dvojnásob. Je to plemeno citlivé, vnímavé a často velmi rychlé v tom, jak čte prostředí, lidi i situace. Právě proto podle mě dává smysl promyšlený odchov; ne chaotické zahlcení podněty, ale dobře zvolená zkušenost ve správný čas.

Odchov nekončí u záladních potřeb

Samozřejmě je důležitá kvalitní výživa, čistota, zdravotní péče a celková pohoda feny i štěňat. Tím to ale nekončí. Stejně důležité je pro mě i to, jaký první kontakt budou štěňata mít se světem kolem sebe. Jak budou vnímat lidský dotek, nové zvuky, různé povrchy, změny prostředí, krátké oddělení, drobnou frustraci nebo první samostatné objevování. Právě v těchto malých zkušenostech se postupně vytváří základ pro budoucí život psa. Základ, na kterém se dá dál dobře stavět.

Pevné základy

Při práci se štěňaty využívám odvědčené metody ENS, ESI nebo Puppy Culture. Neberu je ale jako univerzální recept ani jako něco, co funguje samo o sobě jen proto, že to má známou zkratku.

Beru si z nich to, co mi dává smysl v praxi, co je přiměřené konkrétnímu období vývoje a co je v souladu s potřebami štěňat. Stejně důležité jsou pro mě i dlouhodobé zkušenosti lidí, kteří pracují s primitivními plemeny a wolfdogy.

Cílem není „odškrtnout program“. Cílem je podpořit štěně v tom, aby si postupně budovalo větší jistotu, adaptabilitu, schopnost zvládat nové situace a zdravý vztah k člověku i okolnímu světu.

Každé období má své místo

Raný vývoj štěněte není jeden souvislý blok, kde je všechno stejné. Každá fáze má jiné potřeby a jiné možnosti.

Během prvních dní je zásadní klid, bezpečí a kontakt s matkou. Později se postupně otevírá prostor pro jemnou manipulaci, první nové pachy, povrchy, zvuky a drobné změny prostředí. V dalších týdnech přichází větší prostor pro objevování, práci s novými situacemi a promyšlené seznamování se světem člověka.

To, co je vhodné v jednom týdnu, nemusí být vhodné v jiném. I proto se snažím nevnímat odchov jako seznam úkolů, ale jako proces, ve kterém se musí dobře číst štěňata samotná.

Co štěňata před odchodem zažívají

Štěňata se u nás postupně seznamují s běžným chodem domácnosti i s různými typy podnětů, které budou později součástí normálního života.

Setkávají se například s:

• různými povrchy;
• běžnými zvuky domácnosti;
• odlišnými pachy;
• novými předměty;
• novými lidmi;
• jemnou manipulací;
• různé druhy zvířat, jejich pachů a zvuků;
• změnami prostředí přiměřenými věku;
• krátkými a dobře dávkovanými novými zkušenostmi (cestování autem, návštěvy mimo domov, procházky mimo domov, lekce štěněcí jógy).

Nejde mi o to, aby toho zažila co nejvíc za co nejkratší dobu. Důležité je pro mě spíš to, jak to zažijí. Tedy aby nové podněty přicházely citlivě, v rozumné míře a tak, aby štěně mělo možnost věc zpracovat, ne jen přežít. Do budoucna tak budou umět snášet lépe nové situace a snadněji si s nimi poradit.

Socializace není závod

Tohle považuji za důležité zdůraznit. Socializace pro mě neznamená, že štěně musí během pár týdnů vidět úplně všechno. A už vůbec ne, že čím víc podnětů, tím lépe. Dobrá socializace je podle mě hlavně o kvalitě zkušenosti. Štěně by si z nových situací mělo odnášet informaci, že svět je zvládnutelný. Ne že je zahlcující, nečitelný a nepříjemný.

U citlivějších plemen je to obzvlášť důležité. Přetížení totiž nevede automaticky k větší odolnosti. Často vede spíš k opaku. Proto je pro mě důležitější citlivé dávkování, pozorování reakcí a práce po malých krocích než snaha stihnout „co nejvíc socializace“.

Práce musí být promyšlená

Každé štěně je trochu jiné. Některé je od začátku odvážnější, jiné si nové věci potřebuje déle navnímat. Některé rychle vstupuje do nového prostoru, jiné nejdřív pozoruje. Každé štěně dostane vhodný prostor, aby mohlo získávat zkušenosti bez zbytečného tlaku.

To znamená i to, že se nesnažím štěně „zlomit“ nebo přetlačit ve chvíli, kdy si potřebuje situaci nejdřív zpracovat. Zároveň ale nejde ani o úplnou pasivitu. Smyslem je vytvořit takové prostředí, ve kterém může štěně postupně růst v jistotě a schopnosti reagovat na novinky.

Důležitý je i kontakt s člověkem

Velkou roli pro mě hraje i to, jak štěňata od začátku vnímají lidský dotek a lidskou přítomnost. Proto se nedivte, když hned ve dveřích vyfasujete lahvičku s kozím mlékem pro štěňata.

Jemná a klidná manipulace pomáhá vytvářet základ pro budoucí běžné situace; veterinární ošetření, manipulaci, stříhání drápů, cestování, běžnou péči i každodenní život v domácnosti. Chci, aby kontakt s člověkem nebyl pro štěně automaticky něco nepříjemného nebo nepředvídatelného, ale čitelná součást života. Ideálně pozitivní od první chvíle.

Zároveň je pro mě důležité, aby štěňata nevyrůstala jen „vedle člověka“, ale aby postupně získávala zkušenost, že lidský svět je něco, v čem se lze bezpečně orientovat.

Stejně důležitý jako rozvoj je odpočinek

V souvislosti s raným vývojem se často mluví hlavně o podnětech. Méně už o tom, že štěně potřebuje i dostatek klidu, spánku a prostoru všechno zpracovat.

Odpočinek je zásadní. Štěně nepotřebuje neustálý program. Nepotřebuje být pořád aktivované. Potřebuje rytmus; chvíli něco zažít, chvíli jen být.

I tohle je podle mě důležitá součást kvalitního odchovu. Pes, který se od malička učí nejen objevovat, ale i odpočívat, si často odnáší mnohem lepší základ do budoucna.

Obrovskou roli hraje matka a sourozenci

Sebelepší práce chovatele nenahradí to, co štěňatům předává matka a sourozeneci.

Matka je pro štěňata klíčová nejen fyzicky, ale i sociálně. Předává jim bezpečí, regulaci kontaktu, první korekce a celou řadu signálů, které člověk nemůže plnohodnotně napodobit. Sourozenci zase učí komunikaci, první hranice, práci s frustrací i přirozenou sociální interakci.

Role chovatele podle mě není stát proti tomuto přirozenému vývoji, ale vytvořit podmínky, ve kterých může probíhat kvalitně, a citlivě ho doplnit o zkušenosti důležité pro život po boku člověka.

Co si štěně odnáší do nového domova

Mým cílem není vychovat štěňata, která se nikdy ničeho neleknou, všechno zvládnou a budou bez práce. Takoví saarloosi neexistují.

To, co si štěně odnáší, je především základ. Základ pro větší zvídavost, lepší adaptaci na nové prostředí, zdravější vztah k podnětům, důvěru v člověka a schopnost postupně se učit.

Co z tohoto základu vyroste dál, už pak záleží na nové rodině. Odchod od chovatele není konec práce; je to spíš předání štafety. Jsem pro vás ale po celou dobu života psa rovnocenný parťák a provedu vás životem se saarloosem, jak jenom nejlépe umím.

Proč tomu věnuji tolik pozornosti

Protože mi není jedno, jaký start moje štěňata dostanou. A protože si myslím, že právě u saarloosova vlčáka záleží na detailech víc, než si mnoho lidí připouští.

Citlivé a vnímavé plemeno podle mě nepotřebuje tvrdost ani chaos. Potřebuje pevný dobrý základ, čitelnost, bezpečí, přiměřené zkušenosti a člověka, který přemýšlí nad tím, co dělá.

Přesně o to se v Mista Melmë snažím; o poctivý, promyšlený a zodpovědný odchov, který respektuje plemeno, jednotlivé štěně i jeho budoucí život.

Máte zájem o štěně z Mista Melmë? Nebojte se mi ozvat.