Vrh A – deník

1. týden

Mamka byla na výletě za tátou. Padli si do oka a zadělali na štěňátka. No teda na mě a moje sourozence. Bylo to prý krásné, za západu slunce a romantika. Já si teda pamatuju, že dost pršelo a všude bylo mokro a lidský paničky museli půl hodiny sedět v tý mokrý trávě.

Doma mámu neustále otravuje strejda Dutohlav a ona by s ním blbla donekonečna. Takže my máme v břiše štěněcí mixér a putujeme k mamince do děložních rohů, kde budeme následující dva měsíce bydlet. Doma se jinak nic nemění. Máma akorát dostává navíc kyselinu listovou. Pořád se válí v posteli, nebo na gauči a pak venku lítá jako torpédo. Chutnají jí samotné špagety.

2. týden

Lidská máma se nemůže dočkat Sona, trochu vyšiluje. Máma je zatím úplně v klidečku hraje si se strejdou Lexem, vždy si ráno okusujou hlavy v posteli. Ke konci týdne je máma unavenější, chodí pravidelně kontrolovat misku po Lexovi, jestli tam nezbylo i něco pro ní.

Chodíme na procházky, nic se nemění a čeká se. Čeká se stále na Sono, kde se poprvé uvidíme. Teda - oni uvidí nás.

3. týden

Nikde není nic znát. Panice se myslí, že neexistujeme a máma je trošku línější, ale strejdu Lexe prožene po poli zcela zkušeně a bez okolků. Mamka jí, jako kdyby nikdy nedostala najíst, ale musí zabrat, protože my se potřebujeme pořádně vyvíjet. Co se vývoje týče, tak se začínáme pomaličku uhnizďovat u Mamky v pupíku a příští týden budem makat na plodových obalech. Nemáme ještě ani centimetr, ale věřte, že o nás budete brzo hodně vědět!

Tak páček, příští týden, už budeme vědět stoprocentně, jestli se uvidíme, nebo jestli panice sýčkuje oprávněně.

4. týden

Tak jo! Oficiálně jsme u maminky v bříšku na pevno. Máme plodové obaly a dokonce i první fotku! Mamka je línější. O hodně, normálně je to střelené torpédo a teď ji i strejda Dutohlav doběhne. Trochu mámu trápíme a děláme jí bordel v bříšku, takže má ranní nevolnosti a občas jí nechutná večeře. Panice nám každý večer říká samé krásné věci a už teď vím, že jsme nejhodnější a nejkrásnější štěňátka pod sluncem a všichni se na nás moc těší a mají nás rádi.

Teď se budeme pekelně soustředit na vývoj a pracovat na tom, aby z nás byli správní pejskové. Brzy nám porostou hmatové vousky na čenichu. Taky probíhá osifikace a my budeme pomaloučku pomalu brzy vypadat jako malý pejskové.

5. týden

Už týden o nás vědí! Makáme na vývoji a vytváříme všechny důležité orgány a probíhá osifikace. Máma je línější, ale neznamená to, že strejdu Dutohlava neprožene. Taky si teď vybírá co bude jíst a co ne. Dost často nechává zbytky večeře a dojíždí je po ní Lex. Na denním pořádu jsou drbačky bříška a taky nám pořád říkají, že jsme krásná štěňátka.

V týdnu jsme byli prý v jurském parku, alespoň tak tomu tady v okolí panička říká. Upřímně máme tady uvnitř trochu strach ven. Panice nás všechny vzala o víkendu na saarloosí sraz, aby si mohla mamka naposledy užít srandu s pejskama, protože pak už to nebude tak snadné. Nám se hlavně potom líbilo, když mamka prospala celé odpoledne.

Příští týden se zase ozveme!

6. týden

Ahoj! Makáme, hrozně makáme. Musím říct, že jsme tady s bráchama a ségrama fakt v jednom kole. Pracovali jsme na vnitřních orgánech a máme konečně hotovo. Teď pokračujeme v krasojízdě a makáme na páteři a pánvi. A taky rostem. Jooo jak mi rosteme! Máma začíná vypadat, jako kdyby snědla balón (nebo teď spíš meloun). :D Každý den se zvětšuje a během dalšího týdne už bychom už mohli být cítit. Panice Maminu krmí samýma dobrotama, hodně jí přilepšuje (ale nepřekrmuje, protože se toho bojí jak čert) a chrání ji před bláznivým strejdou Dutohlavem.

Na toho se těšíme, kolektivně tady plánujeme, jak mu vrátíme to, že teď nedá mamce spát, když má tak důležitou práci.
Občas uvnitř slyšíme fakt divný zvuky, protože Panice nám krom monologů o tom, že jsme krásná štěňátka občas i zazpívá. Myslím, že ještě pár dní a budu jí moct kopnout do hlavy ať přestane, protože zpívá falešně a my máme rádi jenom to naše. Aruuuuuuuu <3

Pomaloučku se blížíme do konce a už to není ani měsíc, co se spolu uvidíme tváří v tvář. Přípravy na porod jsou v plném proudu už teď - i když je ještě čas. Pár fotek z minulého týdne, co vyfotila panice here:

7. týden

Pomalu se blížíme do finiše. 10 dní a můžeme každým dnem přijít na svět. Co vám budu povídat, moc se těším. Teď je to hrozná dřina. Makáme na vývoji jako divý. Až budem venku budeme už jen jíst a spát. To bude žůžo. Rostem závratnou rychlostí a máma je vždycky přes noc větší a větší. Asi nám tady bude brzo dost těsno. My se samosebou jako správní saarloosci rádi mačkáme, ale co je moc, to je moc.

Kromě vývoje nám dává taky zabrat destruktivní plán na pomstu strejdovi Lexovi. Na schodech nedá mámě pokoj a pořád ji chňape za pacinky a jí se to fakt nelíbí a nám už tuplem ne! Takže ať se připraví na štěněčí sílu! My mu ukážeme, zač je toho saarloos.

Jak jsem slíbil, tak jsem panici dal pořádnou kopačku, když nám zase zpívala. Snad už jí to dojde. Doma jinak běhá jako poplašená a pobíhá po bytě a chystá první poslední. Přijdeme si fakt důležitě, na náš příchod jsou stejný přípravy jak na příjezd Kapitána Ameriky.

No a v nejbližší době nás čeká ještě první společný focení. Tak dáme hned vědět.

8. týden

Haló?! Poslední zpráva z pupíku. Máme stále na pilno a už nám začíná být těsno. Takže mamka sem tam vypadá jako, když má v břiše vetřelce a ne malá roztomilá štěňátka. Jsme už malý pejskové a jsme pomalu ready na vylodění. Panice říká mámě, že brzy praskne, protože je jako balón. Mamka si z toho, ale nic nedělá, protože ví, že ona vyběhá balón hned, kdežto panice to tak lehko nedá.

Strejda Dutohlav jezdí po výletech, aby se trošku zabavil a vyběhal, když si s ním mamka teď nemůže hrát tak intenzivně jako normálně. Neznamená to ale, že by jí dal úplně pokoj. Z důvěrných zdrojů ale vím, že se bojí štěňátek. Hehe. Takže my si na něj počkáme a ukážeme mu zač je toho štěně.

Co se týče jídla, tak nám sem posílají samé dobré věci. Maminka dostává přes kilčo masa denně + přílohy a nějaké vitamíny. Panici pravidelně natahují neprané držťky, ale nám to moc voní.

My se tentokrát rozloučíme. Příště už se uvidíme! <3