Pes, nebo fena?

Z mé zkušenosti je rozdíl mezi fenou a psem zásadní hlavně v povaze. Jasně, feny jsou kompaktnější a pejskové zaberou víc místa, nicméně oboje má svá pro a proti. Je jen na vás si vybrat, co vám přijde jako menší zlo.

Dámy mají přednost

Pojďme se tedy podívat na feny. Jsou to v 90 % samostatné jednotky, které vás sice milují celým svým srdcem, ale vystačí si bez vás. Možná vám bude chvilku trvat je pochopit. Jsou složitější než psi, ale o to víc potom cítíte to spojení, které se tak strašně špatně vysvětluje někomu, kdo to nezažil. Vaše fena by pro vás zkrátka a jednoduše dýchala, ale neznamená to, že nedá přednost hraním si s dalšími vlčáky a na chvilku ohluchne.

Dost často to bude vypadat, jako by byla vaše spolubydlící. V časech hárání bude i nadaným malířem nábytku, podlah a dokonce i stěn. Zkrátka nic cca do metru a půl do výšky není bezpečno. Pokud si vyberete kousek, který zrovna zvládne nosit kalhotky a nebude si je nakrknutě rvát dolů, gratuluji.

Hárání umí s holčičkami taky pěkně zatočit. Stávají se mazlivější, více se dožadují pozornosti. Ale zároveň jsou umanuté, a pokud se jim zalíbí nějaký sameček v okolí, není radno to brát na lehkou váhu. Osobně, pokud nemáte chovnou fenu, doporučuji kastrovat po prvním hárání.

Co se týče povahy k ostatním psům, jsou vláčáčí dámy vybíravé. Ať se na internetu píše cokoliv, není pravda, že Saarloos je 100% bezkonfliktní pes. Vybírají si a stane se, že jim někdo občas nesedne. Feny dost často vychovávají mladší štěňata a může to vypadat všelijak. Je dobré tomu předcházet – ideálně košíkem a kontrolou na vodítku. Je mezi nimi poměrně silná hierarchie, pokud se sejdete na procházku ve větším počtu lidí, zpravidla se velice rychle určí pravidla skupiny a k šarvátkám dochází mezi samci, nebo u výše zmíněného vychovávání – které se ale lehce můžou zvrhnout v šikanu. Na to pozor.

Opakuji ale, že není nic, co by nevyřešil náhubek a vodítko. Mezi vlčáky (nebo spíš jejich majiteli) platí jedno hlavní pravidlo, a to že psi nad 1 rok mají na společných procházkách vždy košík. Po domluvě není problém je sundat, ale předcházíme tím možným nepříjemnostem.

Pokud se fena jde opravdu poprat, jde se poprat na život a na smrt, nikdy ne jen tak.

Feny jsou tedy za mně mnohem větší výzva a začátečníkům a prvomajitelům psů bych doporučila jako prvního saarloose samce.

Sígři v roušce beránčím

Tak jako jsou feny velice snadno charakterizovány jako samostatné jednotky, u psů je to dost často naopak. Jsou to závisláčci. Obvykle bývají i trochu jednodušší a nebývá u nich takový problém s “naschvály”. Psi bývají většinou citlivější na komunikaci a lze s nimi snáz pracovat v tom smyslu, že na ně zpravidla platí ty nejelementárnější věci, jako je jídlo a láska.

Na rozdíl od fen budete o přítomnosti psa vždycky vědět. Jsou to velice kontaktní stvoření a chtějí být součástí každodenního dění. Jen je potřeba počítat s tím, že jsou větší a dost často si nejsou vědomi vlastní velikosti a tak se umí naskládat na klín droboučké paničce, ale i shodit hrnečky ze stolu, protože šťastnýýý peees.

Pokud budete mít psa na zahradě, připravte se na to, že samčí moč je pekelně aromatická. Dost často i na vypálení chloupků v nose. Takže rajčata, kytičky a okrasné stromky brzy získají unikátní aroma.

Vztah k ostatním psům je podobně jako u fen ovlivněn konkrétním protějškem. Dost často jsou psi, co žijí jako jedináček, nekonfliktní. Maximálně se vyhýbají konfliktům a mají tendence odcházet, pokud je někdo “vysírá”. Platí to i o psech zasmečkovaných, ale jakmile je pácháno nějaké bezpráví na jeho fenách, jde ho okamžitě řešit. I přesto, že jsou nekonfliktní, neznamená to, že nebudou na společných procházkách poměřovat ocásky - kdo je větší chlap a šéfuje světu.

Tyto poměřovačky bývají neškodné – opět, s náhubkem se není čeho bát. Vodítko vždy slouží k tomu, aby bylo možné konfliktu předejít a kdokoliv z účastníků procházky by “zašlápl” problematické vodítko. U psů se dost často stává, že pokud dojde ke konfliktu, pamatují si ho dlouho. Jsou z toho pak nepřátelství na celý život, nebo si taky srovnají pozice a dál se neřeší.

Nevýhodou psa je, že pokud si nezískáte autoritu během prvních pár měsíců, opravdu složitě se to napravuje. A nebavíme se tady o povalování a kousání do uší – to už je doufám přežitek.

Závěrem

Ani jedno pohlaví není bez chyb. Z vaší strany bude potřeba spousta přizpůsobivosti a tolerance. Nicméně jakmile se naučíte číst svého psa, budete s ním fungovat přesně tak, jak to bude oběma vyhovovat. Vy budete vědět zač je toho Saarloos a poznáte, kdy se blíží problém. A nezapomeňte na to, že vždy za vámi stojí chovatel, který je vám ochotný se vším pomoct. Případně přijet a ukázat. Saarloos je dokonalé zrcadlo a tak může být jeho chování do velké míry ovlivněno i vámi. O tom si ale povíme příště.

PS: Na vše, co jsem napsala, se najde výjimka potvrzující pravidlo.