O nás – historie

Moje první setkání se saarloosem proběhlo vlastně bezkontaktně. Viděla jsem v televizi Chcete mě a v něm představení saarloosova vlčáka. Následovalo trochu googlení a narazila jsem i na Československého vlčáka. Navštívila jsem několik výstav, kontaktovala chovatele a vybrala si chovku. Bohužel fena nezačala harát, takže plány byly ty tam. Toho času jsem byla sama s francouzským buldočkem Ralphem a v únoru 2018 jsme spolu, jako každý rok, šli na DUO CACIB na Brněnském výstavišti.

Pokukovala jsem v kruhu u čévéček, co se kde děje a koho kde poznám. Hned vedle byl ale kruh se SAV, kde oproti tomu Československému bylo psů jenom pár. Sedla jsem si a pozorovala ja je jejich majitelé vystavují. Ralfovi se zalíbila štěněcí fenka, která ležela kousek vedle nás. Dala jsem se do řeči s majitelkou a ta mi řekla, že její fenka - Aklitnel má volné sourozence a ty nejlepší rodiče pod sluncem. Věděla jsem o tom. Sledovala jsem na internetu jak rostou, ale od začátku byli všichni zadaní.

Koncem zimy se uvolnily dvě fenky a pejsek Apollon. Chytil mě za srdce a byl k mání. Kontaktovala jsem proto chovatelku. No a jak to tak u štěňat a SAV bývá. Chcete šedého psa a jedete domů s rezavou fenou. Arista se mě hrozně bála. Nebyly to vůbec snadné začátky. Byla už starší a ty společné začátky nám hrozně chyběly.

Za pomoci jejího ostříleného buldočího parťáka se nám podařilo z ní během pár měsíců udělat šťastné štěňátko, které nemělo problém fungovat ve městě, mimo město i mezi dalšími psy. Jediným problémem byli cizí lidé. Do dnes s tím problém je. Pokud se Arista rozhodne, že k danému člověku nechce, tak prostě nejde. Je rezervovaná a zkrátka přesně taková, jaký by podle mě měl Saarloos být.

Po náhlé smrti naší vepřenky, kdy jsem chtěla hnědou fenu, jsem si domů dovezla šedého psa. Lexe - Daaria - Dutohlava - Rosenwolf. Lex je neumazlitelné telátko, které miluje lidi. Svoje lidi. Cizí nemusí - je také jako správný saarloosek rezervovaný a k cizím lidem se nežene.