Jízda autem
Jednou z typických vlastností saarloosů je jejich nevolnost v autě. Od pár kapek slin po tělní tekutiny všech různých barev a odstínů po celém autě. Může se stát, že narazíte na kousek, který bude mít s cestováním minimum problémů. Je ale potřeba být připravení na vše, takže si teď představíme pár bodů, které vás můžou čekat. Kombinovat je lze podle libosti i nelibosti.
- Odmítání nástupu do auta:
Prvopočátek celé cesty. Pokud něco takového zmerčíte u svého psa vybavte se pamlsky a dvojím jištěním. (Postroj a vodítko) Dvojí jištění pro případ, že by se pes chtěl vyvlíknout a vzít do zaječích, pamlsky proto, abyste mohli každý krok kupředu odměňovat.
Začněte u stojícího auta s otevřeným kufrem, odměňujte za každé přiblížení se k autu bez větších problémů. Slovně psa povzbuzujte a opravdu odměňujte každý krůček kupředu. Sedněte si do kufru a chvilku tam poseďte, nechte psa přijít k vám, odměňte. Pokud dá pacinky nahoru, nebo projeví snahu naskočit do kufru, pomozte mu, aby si neublížil (a nevytvořil si díky tomu negativní spojení s autem). Seďte spolu v autě a prostě jen odpočívejte. Můžete mu pomoct i vodítkem a navést ho na správnou cestu, ale snažte se netlačit na pilu. Dejte mu čas. Můžete mu klidně v kufru dávat večeři/snídani/oběd aby ho to motivovalo co nejlépe.
Ve chvíli, kdy nebudou problémy nastoupit do stojícího auta zvyšte obtížnost. Berte ho na kraťoučké výlety kamkoliv (ideálně za zábavou). Vždy odměňujte jakoukoliv snahu nastoupit. Občas můžou jako pomůcka sloužit i starší pejskové, kteří s cestováním nemají problém.
Je dobré u štěněte hlídat i následný výstup z auta a limitovat doskoky z výšky na zem. Pro chvíle, kdy máte psa nezajištěného v kufru, je prakticky nutnost, aby počkal než se otevře kufr a pak až vystoupil. V ideálním případě je ale připnutý k vodítkem k autu, nebo v kleci. - Slintání/zvracení
Dalším častým problémem je slintání/zvracení nebo venčení v autě. Obecně se radí nekrmit psa cca 2 hodiny před plánovanou cestou. Pamlsky (po málu) vám asi projdou, Arista mi ale jednou vyzvracela krásnou hromádku natráveného jídla s dekorem srdíček ze sušeného masa. 😁
K odbourání vám nepomůže nic jiného, než jezdit, jezdit, jezdit. Nelitovat štěně, že je to chudák a je mu zle. Z dlouhodobého hlediska tím budete trpět vždy vy. Časem se množství tekutin minimálně výrazně zmenší, důležité je ale vytrvat. Najít si ten interval, kdy je to ještě v pohodě a prodlužovat ho. Na některé psy fungují dlouhé cesty bez přestávky, jiným fungují častější zastávky.
Pokud se chcete vyhnout lékům na kynetózu (reálně funguje pouze jeden, který není v ČR běžně k dostání, jde sehnat např. v Holandsku - Primatour) spoustě lidem se osvědčily i přírodní oleje k uklidnění/zmírnění stresu, nebo třeba pouhá matrace (s voděodolným povrchem), která výrazně utlumila otřesy v kufru a cestu tak pro psy učinila příjemnější. - Řev a naříkání
Uznávám, že tohle je problém, který možná o trochu víc trápí vokálnější československé vlčáky, nicméně je to věc na kterou můžete narazit i se saarloosem. A zejména štěňata můžou ze začátku vydatně naříkat, protože jsou opuštěná a nešťastná. Tady vždycky pomohla ignorace. Pusťte si písničku, zazpívejte si a mimino vzadu prostě nechte vyřvat.
Může se stát, že vychytáte štěně, které bravurně zvládne zkombinovat všechny 3 "problémy". Trpělivost je klíčem a musíte opravdu vytrvat a nevzdat to, jde s tím pracovat a vždy to minimálně zmírnit.
Další velice důležitá věc, která se už tolik neřadí k problémům je způsob převozu. Ideální případ je, pokud se vám do auta vejde klec, případně její alternativa, která je pro psa nejbezpečnější. Pokud klec z jakéhokoliv důvodu nemůžete, nebo nechcete mít, tak vozte psa připoutaného na postroji (obojek jen ve výjimečných případech, při rychlém pohybu hrozí poranění). Máte díky tomu jištění a vždy kontrolu nad psem. Nemůže vám bláznivě vylítnout z auta hned jak otevřete dveře. Stejně tak v případě autonehody bude snazší psa odchytit. Nikdy nevozte psa na místě spolujezdce.
